Za mého malička, kdy jediné, co si z té doby pamatuji, jsou jogurty ve sklenici s hliníkovým víčkem na němž byl oranžový proužek, jsem si rád hrával s fotoaparátem Practica. Po době jesliček a školky přišla doba krutá. Škola základní, zprvu je pravda, že byla co by kamenem dohodil a to doslova, ale později jsme se přestěhovali dál a tak jsem chodil dál. Pak přišlo další stěhování do nedalekého vísky, bohem zapomenutého kraje. Po roce jsme se opět vrátili blíže, neboť délku cesty předčíval fakt, že zejména v zimních měsících v hornaté oblasti se hladina adrenalinu zvyšovala s každou jízdou místních autobusových driverů. Za dobu přesunů jsem si „hrál“ s kompaktními fotoaparáty, jak klasickými, tak nakonec i digitálními. To už též přišla střední. Škola mě nejvíce dala vzdělání mediálního, ač se považovala za stavební. O přestávkách i mimo ně se četly časopisy, noviny … do focení mě pěkně povzbudil náš vrchní ekonomik. To už jsem vlastnil pořádnou zrcadlovku Nikon F75, kterou jsem si koupil za peníze vydělané na brigádách, ať tvrdě nebo méně tvrdě. Jelikož jsem se čím dál tím více dostával k fotografiím reportážním...